Začínám nejcennějším dárkem nejen z pohledu jeho ceny, ale protože jsem jej dostala od své maminky. Přišel by od obou rodičů. Ale nemohl. Letos moji rodiče oslavili padesát let od svatby a dali si navzájem krásné zlaté náramky, „dvojčata“. Už po pár měsících od oslav šel táta do nemocnice. Zemřel 1. listopadu v dušičkovém čase, takže mých padesátin se nedožil. Zvláštní rok. Dárek jsem tedy dostala „jen“ od maminky.
Je to prsten, jejž maminka dostala právě od tatínka ke čtyřicátým narozeninám. Je osázen drahými kameny a čekal na ni pod šálkem čaje, na který mamku táta pozval do zlínského zámku.
Nyní tedy šel do další generace.
Zlato. Co znamená? Umí léčit. Je to jeden z nejdražších kovů, který k nám přišel z dávných výbuchů supernov, velmi hmotných hvězd.
Zlato je odjakživa cenný majetek. Stojí za to mít partnera, který vám tu a tam něco zlatého dá – už kvůli tomu, že tím zakládáte cennou rezervu pro případné těžší časy svých potomků (a že se na těžší časy blýská, je nám asi jasné všem).
Zlato je magické svou barvou, je magické tím, jak je vzácné. V Indii nevěsty před svatbou dostávají od svých blízkých zlaté šperky jako základ jejich majetku. U nás jsou to často peřiny nebo hrnce. To není špatně, jen je to jinak.
Když nosím zlato, cítím se výjimečná. Zpomalí se mi pohyby, očkem tu a tam mrknu na šperk (je-li v dohledu). Cítím jeho magii, cítím jeho vzácnost. Zlato je krásné.
Stejným šperkem jsou naši blízcí. Těmi nejbližšími „před námi“ jsou rodiče… Se svým tatínkem jsem hodně často nesouhlasila. Byl v mnohém hodně, hodně složitý člověk (ještě složitější než já) a často jsem si říkala, bylo by mi líp bez tebe. No – a není. Se smrtí blízkého, obzvlášť rodiče, přijde několik uvědomění a realit:
Začnete být sirotek nebo polosirotek.
Jakmile umře i druhý rodič, jste „na řadě“. A je to tak správně! Věřím, že v životě tato hierarchie bude pokračovat. Že se nikdo z nás nebude dívat do hrobu svých potomků. To přeji každému člověku na této planetě.
Zmizí to, co vás rozdělovalo. Zůstanou (dobré) vzpomínky a zpočátku taky obrovský smutek, fakt, že ten člověk už prostě není.
Zůstane možnost postarat se o druhého rodiče. Záměrně píšu možnost, nikoli povinnost. Je na každém, jak to uchopí. Co může, co umí, co zvládne. Druhý rodič, který zůstal, je klenot, o nějž stojí za to se zajímat. A hodně s ním mluvit. Co všechno on si pamatuje! Nejen z vašeho života, ale ze života (už mrtvých) příbuzných! Najednou to všechno dává větší smysl i s ohledem na váš vlastní život. Ukazuje cestu nejen vaši, ale i tu, jíž prošli vaši předchůdci.
Zlato má mnoho podob.
Kliknutím sem se dostanete na seznam částí cyklu PADESÁT s rozklikávacími odkazy.