Zkuste si nyní uvědomit, kolik času svého života žijete pouze v hlavě. Vysvětlím: jakou dobu například během jednoho dne věnujete tomu, abyste si uvědomovali své tělo od nosu dolů? Jak často si během dne vzpomenete na svá chodidla, které vás celý život nosí a dovolují vám pohyb? Jak často aktivně promýšlíte stav svých jater? Dokud nás tělo nezačne bolet, a tedy nezačne vysílat SOS v podobě bolesti, či přímo nemoci, dovolujeme si to neuvěřitelné plýtvání naší vlastní pozorností, neboť se téměř po celou dobu svého aktivního času necháváme ovlivňovat tím, co vyprodukovává naše mysl; co plodí naše myšlenkové procesy.

***

Na tomto místě je ještě jednou třeba zmínit nutnost korigování vlastních myšlenek. Jak již poměrně dost dlouho praktikují kvantoví fyzici i jogíni, je dobré se je učit programovat. Učit se vědomě nedovolit, aby se hlava vrátila zpět do formy neřízeného chaosu, kdy skáčeme z jedné myšlenky na druhou (jako ony indické opice), přičemž obrovské procento z promýšlených tezí se týká minulosti a budoucnosti, a tedy časových úseků, jež – jak jsme si vysvětlili výše – už neexistují a pro náš současný život (tady a teď) nemají žádnou hodnotu. Ba právě naopak – ony zcela prokazatelně snižují naši schopnost žít ty miliardy miliard krátkých chvilek tady a teď, z nichž se skládá – naše budoucnost. Zkuste si udělat experiment:

Poznávání vlastních myšlenkových konstruktů

 Jako výchozí situace pro tento experiment se báječně hodí jakýkoli problém, který vás v současnosti trápí. Zkuste si všimnout, co při jeho promýšlení vzniká – jaké vás napadají možnosti řešení (mysl), co se odehrává na emoční úrovni (duše), a vše si zapište. Může se například jednat o nebezpečí, že za pár týdnů nevyjdete s penězi (můžete to ale aplikovat na jakoukoli krizovou situaci, jíž čelíte, a z jakékoli tematické oblasti). Podrobte analýze své myšlenky týkající se této potenciality – a zapište si je, a to včetně jejich chronologie a případného stupňování stresového faktoru. Například:

Finanční problémy

• bojím se, že nevyjdu s penězi
• znamená to, že si (zase) budu muset půjčit
• od koho si půjčím?
• od bratra (sestry, přítele, rodičů atd.)
• co když mi nebudou chtít půjčit?
• mohu ještě vybrat peníze z kreditní karty, ale nechci, aby mi narůstaly dluhy
• jestliže se tak budu chovat několik měsíců, dostanu se do spirály dluhů
• jediné, co mi pak zbude za možnost, bude osobní bankrot
• jediným následným řešením pak bude buď prodej všeho, co mám, nebo rovnou – sebevražda

Vztahové problémy

• nemůžu najít toho pravého (tu pravou)
• cítím se sama (sám)
• už nikdy nenajdu toho pravého (tu pravou)
• budu sama (sám) navždy
• nikdy nebudu mít děti, protože nebude s kým je mít
• zůstanu nadosmrti sama (sám)
• nakonec nebudu mít ani ty přátele
• až umřu, najdou mě stejně, jak si plánovala Bridget Jones, okousanou od „vlků“ několik týdnů po mé smrti

Zdravotní problémy

• není mi dobře
• jsem nemocná (nemocný)
• co když mám nějakou vážnou nemoc?
• co když mám rakovinu? (akutní infarkt, roztroušenou sklerózu,  AIDS a tak dále dle momentální fantazie)
• můj typ nemoci určitě není léčitelný a je smrtelný
• žádná léčba mi nepomůže
• už nikdy mi nebude dobře a už nikdy se té nemoci nezbavím
• na tuto nemoc zemřu
• zemřu na ni brzy a bude to bolet
• a ještě předtím, než zemřu, nebudu mít co jíst, protože nemám peníze (zde je možné uspokojit vnitřního tyrana ještě o něco více tím, že se vrátíme na počátek tohoto cvičení a znovu „pojedeme“ úsek Finanční problémy)

Pak se podívejte na spleť a záplavu myšlenek, jež jste byli schopni vykonstruovat na základě jediné obavy, týkající se budoucnosti (chronos), kterou přitom – jak už víme – tvoříme právě tady a teď tím, co si myslíme a jak konáme. Jaký to drahý paradox si dovolujeme ve svých životech, že? Možná, že někteří borci se dostanou ve svých úvahách ještě dále a stihnou ve svých hlavách zadlužit i celé generace dopředu. Přitom stačí (na)učit se pracovat se svými myšlenkami tak, aby sloužily ony nám, a ne my jim – a jestliže nás takto výrazně stresují, zcela jistě nám (dobře) neslouží