Ležím už devátý den doma s virózou, která přešla v bakteriální infekci, takže se léčím antibiotiky. Mám tudíž hodně (na můj vkus až moc) času přemýšlet mezi filmy o tom, co mě zaměstnává už hodně let. Tradiční* versus moderní medicína…
Jde o zdraví
Ať už budeme příznivci moderní nebo klasické medicíny, neměli bychom nikdy ztratit ze zřetele fakt, že v první (a jediné) řadě jde o zdraví. Především naše vlastní a v případech, kdy máme děti, staráme se o své blízké nebo pracujeme jako terapeuti, pak samozřejmě i o zdraví těchto lidí z našeho okolí. Nemělo by jít o finanční zájmy, o snahu získat nad pacientem moc, o snahu nabudovat za cenu lží a klamů klientelu a mít se dobře. (Což ovšem bohužel tu a tam vídám nejen na straně lékařů moderní medicíny, ale také terapeutů ostatních systémů!)
Klasické medicíny
Klasické léčebné systémy, jako je čínská medicína, ájurvéda, bylinářství a další, jsou velmi mocné a hodně toho zvládnou. Předpokládají ale něco, s čím si hodně z nás neumí účinně poradit: potřebu času. Ano, na to, abychom zvládli i těžší nemoci dobře bez pomoci silných moderních léků, potřebujeme: čas, klid, trpělivost (a někdy ani to nestačí a je nutná silná konvenční léčba). A to je to, čeho často – bez vlastního přičinění – máme málo. Většina z nás funguje v dobře promazaném a promyšleném systému establishmentu, kde jakákoli absence (v zaměstnání, v rodinných povinnostech) znamená nejen finanční újmu, ale také přenesení pracovních a ostatních povinností na někoho více či méně blízkého. A protože většinou jsme lidé zodpovědní, snažíme se uzdravit co nejdříve. A to nahrává naší (často podvědomé!) snaze vylézt z té postele co nejdřív a vrátit se zpět do víru (povinností). Pak hledáme silné (a ještě silnější) prostředky, které nejenže pomohou a vyléčí, ale navíc okamžitě zruší i veškeré příznaky, které ovšem mají jediný účel – udržet nás v klidu (v posteli). A my tak občas tyhle varovné (a naším tělem dobře míněné) signály, jež říkají – jdi do postele a leč se, naprosto vypneme!
Moderní medicína
Je přizpůsobena právě této potřebě rychle zpátky naskočit do plnění životních povinností – práce, děti, domácnost. Práce, děti, domácnost. Práce, děti, domácnost (dosaďte si za jednotlivé položky, co u vás třeba absentují, ty, které jsou pro vás aktuální 🙂 ). Nabízí (stále) silnější prostředky, podporované masivní reklamou a multimiliardovým farmaceutickým průmyslem. Přesto mohou být použity s rozumem, nemusejí být zneužívány ani nadužívány a v rukou slušného a pokorného lékaře mohou zásadně pomoci.
Propojení rozumu a rozumu
Už když jsme s kolegyní zakládaly ostravskou školu tradiční medicíny, věděla jsem, že jedním z principů této školy bude to, že v ní chceme lektory, kteří nebudou znevažovat výdobytky moderní medicíny. Že to musejí být lidé, kteří respektují jiný systém (jakkoli jej nepoužívají), že musejí být dostatečně vzdělaní i v moderní medicíně (což nutně neznamená titul MUDr.!) a že nesmějí šířit „ezoterické“ bláboly o tom, že moderní medicína je špatná. Máme štěstí (a hlídáme si to), že naši lektoři takoví jsou.
Co tedy dělat v případě nemoci? Klasicka, nebo moderní medicína? Bylinky, nebo paralen? A co ta „hrozná“ antibiotika?
Při této své aktuální zdravotní situaci jsem si znovu uvědomila, čím se snažím ve svém životě (a diagnostické praxi) řídit:
- chovat se ke svému zdraví s co největší pokorou
- snažit se o řádnou prevenci pomocí stravy a životního stylu (cvičení, nekouření, nekonzumace alkoholu atd.)
- v případě nemoci začít jemnějšími prostředky, respektovat své aktuální zdraví a tělo a pokusit se tělo podpořit tak, aby se s neduhem vypořádalo samo
- jestliže to nezabere, sáhnout v klidu (bez nadužívání a bez rozmyslu) po prostředcích moderní medicíny, jako jsou antibiotika, s vědomím, že od toho tu jsou, a že pokud je nebudeme zneužívat, mohou pomoci – ba i zachránit život
Všichni ti, kdo se věnují léčení klientů (pacientů), ať už v roli lékařů nebo terapeutů jiných systémů, se celý život potýkají s tím, zda se „zpronevěřit“ „opačnému“ léčebnému systému a využít jej, jestliže si myslí, že by mohl pomoci, nebo třeba když „ten jejich“ nepomáhá tak, jak je třeba.
Nebát se a kombinovat
Osobně si myslím, že to je jediná cesta, jak využít z toho, co nám matka Příroda i naše nabyté rozsáhlé vědomosti nabízejí, je právě kombinace všeho, co může pomoci.
Pokud jste tedy terapeuti klasických léčebných systémů, nebojte se – je-li k tomu důvod – sáhnout po moderní medicíně! Těžce depresivnímu klientovi nemusí pomoci homeopatické kuličky ani (dobře cílená) terapie Bachovými esencemi, ale několikaměsíční cílená léčba antidepresivy ho může vyvést ze sebevražedných sklonů. A pak (nebo souběžně) můžeme léčit i bylinkami a ostatními přírodními prostředky! Onkologicky nemocnému pacientovi, který dochází na chemoterapie, může výrazně zlepšit šance na uzdravení a fyzickou pohodu během konvenční léčby dobře cílená bylinná léčba z ájurvédy nebo čínské medicíny. Nebojme se proto zařazovat do svých nástrojů i to „ze druhého břehu“, co může pomoci. Vždyť tu jde především a právě a jedině o pomoc… o návrat zdraví.
P. S.
A tak si tady ležím v posteli, užívám co dvanáct hodin antibiotika, do toho si píchám sujokové jehličky na podporu čištění uší a nosu, hlídám si střeva probiotiky a občas si vezmu nějakou tu houbu (Auriculariu) na zvlhčení plic… a o tom to je! 🙂
Mějte se všichni moc hezky!
* Klasickou medicínou rozumím všechny léčebné systémy, jež vznikly v dávné minulosti, jako je západní bylinkaření, tradiční čínská medicína, ájurvéda atd. Moderní medicínou mám na mysli ucelený systém moderního lékařství, který praktikují lidé s titulem MUDr.