Slýchám to poslední týdny všude a od všech, dokonce i od lidí, které jinak považuju za velmi optimistické: „TO VEDRO JE STRAŠNÉ.“
Vedro je opravdu velké. A opravdu málo prší. Proč v tom ale nejsme schopní vidět nic pozitivního?
Poslední roky, kdy mají moje děti prázdniny, byla léta strašná. Zima, pršelo, hlavně přívalové deště, a léto se odehrávalo hlavně v dubnu, květnu a červnu. Na prázdniny jako by už nezbyla přírodě síla…
Letos bylo nádherné jaro. Přišly prázdniny – a je překrásné, horké, tropické léto, kdy jen pár dní děti nemohly trávit volno u vody a my s nimi. O takových prázdninách jsme mohli léta jenom snít.
Jak tento čas komentují média? Připomínají katastrofální sucha. Přinášejí reportáže z lesních a lučních požárů. Informují nás o tom, kolik lidí na vedra zemřelo. Dokonce jsem jednou při návštěvě rodičů (jinak doma televizní signál nemáme) viděla dlouhý zpravodajský šot o tom, kolik míst nabízejí nemocnice o prázdninách pro dětské pacienty (!). Něco je ve světě – nebo v nás? – špatně.
Všichni víme, neboť nám to média i politici donekonečna opakují, že se planeta otepluje. Vliv člověka je jasný, byť jeho míra sporná: Planeta je prostě dynamická bytost, která prochází vývojem – připomeňme aspoň migraci kontinentů v průběhu eonů, dobu ledovou, která v Evropě skončila před desetitisíci lety (to je chvilka!) – vše je v neustálém pohybu. Osobně si myslím, že se k nám postupně propracují subtropy. Co to bude znamenat? Větší teplo. Uhynou zvířata a rostliny (včetně stromů), které vznikly a rostly v mírném pásmu, protože na pro ně nebude dostatek vody. Přijdou ale nové rostliny, přijdou noví živočichové – bude více sklizní ročně (pokud si totálně nezničíme půdu, což už se skoro stalo, jak se dočtete v jiném mém příspěvku), bude více druhů ovoce. Lidé budou snědší, aby vydrželi více přímého slunečního svitu. Budeme muset (konečně) začít šetřit vodou. Hloubit studny, starat se o svou vodu. Starat se o svou půdu. Přidat k pracovní době polední siesty.
Takový je život. Život je dynamický. Kde není pohyb, je smrt. Ve vztazích i v životě obecně.
Koutky úst nahoru, šaty dolů a honem k vodě!
A ještě douška na závěr: Vybírejme si myšlenky. Nepusťme k sobě ty, které nám ubližují… prostě se mějme rádi.