Kolikrát se mi do jógy nechce… pak přijdu, sednu si před lidi, začnu mluvit a hýbat s tělem. A stane se doslova zázrak. Splynu s pohybem, splynu se slovy, splynu s lidmi před sebou.
Jóga = můj život
Jóga je pro mne od mých 39 let, kdy jsem s ní začala, nepostradatelná – nemůžu bez ní být. Když pár dní zlenivím a neprotahuju se, začnou mě bolet záda, začnu být nevrlá a – bez energie. Ze studia tradiční čínské medicíny vím, že aby byl člověk zdravý, musí v něm plynule kolovat energie Qi (jogíni ji znají jako pránu). Čím déle jógu cvičím, tím „hmatatelněji“ cítím, že právě to se mnou jóga dělá: rozhýbává ve mně onu životní sílu. Odstraňuje energetické a emoční blokády. Doslova mě zprůchodňuje. Napojuje mě na mé tělo.
Meditace? Stěží…
Jako učitelka jógy v zemi patřící do západní civilizace se snažím lidem předat především POHYB. Málokdy s nimi medituji. Tím se odlišuji od svých „pravověrných“ kolegů a kolegyň, kteří (v duchu jógové tradice správně) vedou své cvičence hlavně k meditaci. Pro mě je spojení „západní člověk – meditace“ jako těžká matematická rovnice. Lidi, kteří ke mně chodí, žijí hlavně v hlavě.
Nevnímají, co jim pokračuje „pod krkem“, že je tam nějaké fyzické tělo. Vnímají je až tehdy, když začne zlobit – když onemocní nebo začne bolet.
A proto mým úkolem jako učitelky jógy je vrátit lidi k TĚLU. Aby kromě hlavy a energie v ní (té myšlenkové) vnímali rovněž:
- ramena
- hrudník
- břicho
- orgány v trupu
- pánev
- kyčle
- dolní končetiny
- horní končetiny
A to každou část těchto částí!
Zkuste si to: když se zaměříte na kteroukoli část svého těla a věnujete jí plnou pozornost, jste rázem v józe: jste TADY A TEĎ. Jóga znamená zastavení mysli. A to je snazší tím, že se při cvičení plně soustředíme na své fyzické tělo, než když budeme nehybně sedět v (lotosovém) sedu a snažit se zastavit hlavu. Západní člověk myšlenky stěží zastaví. Sedět můžeme, ale budeme opravdu bez myšlenek?
Možná to jen sama neumím. Mám kolem sebe lidi, kteří meditovat umějí a mohou (což je úžasné!). Pak jsou tady také jiní učitelé jógy, kteří meditace umějí učit a kteří své klienty vedou právě touto cestou. Mám štěstí, že lidé, kteří navštěvují mé lekce jógy, vypadají spokojeně s průvodcovstvím, jež jim nabízím já.
Co ale naopak krom fyzických pohybů v józe ráda využívám, jsou další techniky:
Třeba pratjahára. Schopnost „vymazat“ vnější svět, respektive jej integrovat, do sebe tak, aby nevadil, aby nerušil.
Nebo relaxace. Pomalá mentální práce na uvolňování těla, ale také hledání míst, která vzdorují. Co za problém mi v nich sedí? Jaká emoce? Zhmotnila se už? Nebo je zatím jen na úrovni energií, a tudíž s ní mohu lépe pracovat?
A pránájáma. Vědomé dýchání. Dech rovná se život. V zádrží dechu ve výdechu se přibližujeme smrti, která přijde, a učíme se být připraveni. Večer nádi šuddhi, ráno a přes den bhastrika nebo kapalabhátí.
A pak ona meditace, která pro mě přichází s každým okamžikem, kdy vědomě hýbám se svým tělem.
To všechno je pro mě jóga. Je to základ mého života, mého zdraví. Filozofie, životní cesta, se kterou jsme se trefily a vznikla z toho láska.
Kliknutím sem se dostanete na seznam částí cyklu PADESÁT s rozklikávacími odkazy.