Ne, nebojte se, jako vyznavačka zdravého životního stylu tady nebudu propagovat pití slivovice :-). S tím, jak trávím velkou část letošního léta na naší chatě na Lukově v roce, kdy díky absenci „zmrzlých“ dozrává nečekané množství ovoce, si uvědomuji, jak pečlivě místní lidé sbírají každou spadlou švestičku. Přidala jsem se a chystám se na přípravu kvasu na vlastní slivovici!
Slivovice je totiž nejlepší pálenka, do které lze nakládat léčivé rostliny!
Postup:
Budu postupně doplňovat. Prozatím jsem se naučila to, že se švestky napřed musejí rozmačkat (nástroj se dostane v různých bau-obchodech). Pak se zakryje a nechá několik dní kvasit. Někdy v budoucnu (popíšu později) se přidá cukrový roztok. V dalším budoucnu 🙂 se vše dopraví do palírny a nechá se z toho vypálit pravá polovalašská slivovice. Co se mi na tomto způsobu práce s ovocem líbí, je ekologický aspekt. Žádná švestka (pokud nejeví známky plísně, ty nesmějí být použity) nepřijde nazmar. Pokud se nezkonzumují přímo nebo se z nich neudělají povidla, jdou na kvas. Přidává se dokonce i jiné ovoce, jako jsou ryngle, „špendlíky“ a další peckoviny. Pak to není pravá slivovice, ale to mně vůbec nevadí – těším se, že budu mít svou první domácí pálenku, na jejíž přípravě se podílím, a že ji využiju na to, co pro sebe považuji za nejlepší – naložím do ní bylinky!
A jak to nemá vypadat?
Chybu jsem udělala hned dnes… Takhle to totiž nemá vypadat: zapomněla jsem na správný postup a švestky předem nerozmačkala. Musím to dohnat zítra… dnes ne, protože by mě venku sežrali komáři :-).
Po týdnu
Sbíráme švestky, nezapomínáme „rozňahňat“ na kaši, ale! Především jsme přidali cukerný roztok. Svařili jsme kilo cukru (ošklivého, bílého, moučka 🙂 ) s cca dvěma litry vody, nechali vychladnout a zalili tím kvas. A ještě poznámka od tety: kvas se nepromíchává! Nové várky ovoce se prostě jen přisypávají nahoru.