Zkuste mrknout na studium tradiční čínské medicíny v naší úžasné Shanti Academy!

foceni-lena-maty (93)Je moderní žena zbožňovaná žena? je úryvek z mé chystané knihy Zbožňovaná žena. Všechny mé úvahy vycházejí jednak z taoistické filozofie (a zároveň východisek tradiční čínské medicíny) a jednak z knih západních autorů (autorek) o moderním ženství a o cyklech ve vývoji ženské a mužské dominance. Podrobnosti o zdrojích mého projektu Zbožňovaná žena najdete zde. Nyní už ukázka:

Kdo není zbožňovaná žena?

Zbožňovanou ženou není většina ze současných žen. Zkuste se podívat kolem sebe a vybavte si ženy a dívky, které žijí poblíž vás – jako vaše sousedky, spolužačky, spolupracovnice, členky rodiny, známé, nepřítelkyně… Prohlédněte si jejich obličeje. Prohlédněte si jejich postavy. Vybavte si, co víte o jejich zdraví. Vybavte si jejich životní návyky. Uvědomte si, co říkají o svém pocitu životního (ne)štěstí. A zjistíte, proč nejsou zbožňovanými ženami.

Žijeme v době, kdy máme k dispozici obrovské a téměř nekonečné výdobytky vědeckého rozvoje, medicíny, potravinářského a dalších průmyslů (včetně farmaceutického), a přesto se posledních několik desetiletí zdá, že to jde od desíti pěti ve všech hlavních oblastech našich životů:

Stoupá rozvodovost. Stoupá počet neléčitelných a autoimunitních onemocnění. Stoupá počet sebevražd. Klesají výdělky. Klesá naše energie. Klesá naše důvěra v sebe samé. Klesá naše důvěra v naše partnery, děti i okolí. Klesá naše všeobecná spokojenost s naším životem i s tím, že jsme ženy.

Jak krásně říká scénáristka Nancy Meyers slovy Arthura Abbotta, hrdiny svého filmu Prázdniny (2006) hraného skvělým Eli Wallachem, zbožňovaná žena není přesně ta žena, která „je hlavní hrdinka, a přesto se chová jako její kamarádka“.

Vliv světových válek aneb Ženy, čtěte, i když nás normálně čtení o válce nebaví…

logoZdá se, že to začalo v obou světových válkách. Tehdy došlo z vnějších příčin (a tedy kvůli válce) k narušení tradičního rozdělení rolí – muži ve válce hromadně umírali, ale společnost a její pokrok šly dál (a možná právě kvůli válečnému konfliktu ještě rychleji než v dobách míru) a někdo tento pokrok musel držet. Ten někdo byly ženy. Namísto zemřelých partnerů, otců a synů nastoupily do továren, do rodinných obchodů, začaly obdělávat pole a sklízet úrodu. Prostě začaly dělat všechny ty práce, které historicky zastávaly jejich mužské protějšky. Něco se ovšem od doby mimo války nezměnilo – a to byla přetrvávající nezbytnost toho, aby ženy i nadále vytvářely to takzvané teplo rodinného krbu. Nemusíme být silní v matematice, abychom pochopili, že objem ženské práce, již bylo nutno vykonávat, se minimálně zdvojnásobil. Tak se z žen v domácnostech staly pracující ženy, které ale na bedrech stále nesly souběžnou péči o rodinu – a sebe.

Průšvih byl v tom, že hodně z těchto žen zjistilo, že svou dvoj a víceroli zvládá. Začaly si více věřit, začaly obsazovat stále vyšší pracovní pozice, začaly rozhodovat, postupně získaly ve většině světa volební právo a de iure se staly mužům rovnocennými. Muži, jimž se podařilo vrátit z válek, byli často v rekonvalescenci po zranění fyzickém nebo přinejmenším psychickém. Pomalu se vraceli na svá původní místa v zaměstnání i v rodině, ale začali zjišťovat, že je v tom ženy nenápadně, ale o to jistěji nahradily.

Rosie-the-Riveter-231x300Přišla doba krize mužství, která trvá dodnes, neboť muž ztratil svoji historickou roli v rodině i společnosti a přestal rozumět tomu, jakou roli má nadále zastávat – a jakou roli od něho vlastně jeho okolí (a partnerka) očekává? Výsledkem jsou muži na mateřské dovolené a ženy, které jdou týden po porodu do práce. Na mužské mateřské dovolené ani pracující kojící matce není nic špatného: pokud ovšem s tímto novým rozdělením rolí souhlasí oba partneři a souhlasí s ním oba dlouhodobě. A v tom se ukazuje, že máme jako společnost zaděláno na velký problém (o tom níže).

Krize mužství a krize ženství

Souběžně s krizí mužství se objevila logicky i krize ženství, protože nemá smysl si namlouvat (obzvlášť pokud jste feministky), že muži jsou ti špatní a my ženy jsme ty dobré. Že muž(i) dělá (dělají) všechno špatně a žena (ženy) dělá (dělají) všechno dobře. Vztah muže a ženy je jako východní monáda – musí zahrnovat jin i jang, nemůže být tvořena jen jinem, nebo jen jangem. Oslabí-li se jedna její polovina, znamená to okamžitě nerovnováhu i v polovině druhé. Pasivní muž se v rodině (což na rozdíl od nového pojetí mužství a ženství je stále ještě vysoce tradiční uspořádání) začne doslova vytrácet, zatímco přehnaně aktivní žena (jangová žena) rozepne svůj vliv i mimo „svou“ část monády, a tím zadusí i případné pokusy muže o navrácení aspoň části jeho role.