Devětsil - první skutečný posel jara

Devětsil – první skutečný posel jara je psaní o rostlince, která vykukuje často ještě zpod sněhu a jež by nás měla zajímat už pro název, slibující hodně – devatero sil. Navíc se sušená nedostane v lékárnách, takže jediná možnost, jak využít její mnohasilovost, je, když si ji zpracujeme a uložíme na horší časy sami…

Na devětsilu (Petasites hybridus) se nejvíce cení oddenek (foto vpravo), kterému se jen s velkou nadsázkou dá říkat kořen. Je to spíše tenký oddenek, jenž se táhne desítky centimetrů a i dále pod zemí a z nějž ven vykukují další květy této pozoruhodné rostlinky. Když ale na oddenku necháte ještě nerozvitá nebo skoro nerozvinutá poupata, nic se nestane, neboť i věhlasní bylinkáři jako Dionýs Dugas (který své znalosti čerpal od babičky bylinkářky) tvrdí, že rozdíl v účinnosti oddenku devětsilu a jeho nati včetně květů je malý a že jeho slavná babička sbírala i samotné květy.

Listy si nelze s ničím splést, jsou jedněmi z největších rostlin lesa

Zpracování devětsilu:

vpravo na první fotce vidíte umyté, kartáčkem odrhnuté a nakrájené oddenky devětsilu, které se v této podobě budou sušit na kamnech a potom poslouží jako takzvaná sušená droga na přípravu nálevů.
takto, jen více najemno nakrájené oddenky můžete použít na přípravu tinktury, jestliže je dáte do pečlivě vymyté sklenice, po vrch zalijete kvalitním alkoholem (já používám buď slivovici ze zdrojů, jež mám ověřené, nebo z jiných domácích lihovin – v tomto případě jablkovice). Stáčejte nejdříve po měsíci a ideální je, jestliže se oddenek maceruje na slunci. Pak naplňte tinkturou obalový materiál (používám z firmy Nobilis) a používejte dle indikace této léčivky.

Léčivé účinky:

přestože si devětsilu velmi vážili už ve středověku, jen těžko jej užijeme na to, čemu byl určen – a sice proti moru 😉
studený výluh byl určen proti horečkám
působí při astmatu, dně a epilepsii, ale hlavně
působí močopudně, a tedy při všech otocích ledvinového původu (zde bych pro jeho předpokládanou sílu byla opatrná s dávkováním. Velký pozor bych dávala u lidí s poškozenými ledvinami a u jakýchkoli vážnějších ledvinových obtíží bych nedávala tinkturu, ale studený výluh)

Poznámka Radima Jakeše, terapeuta TCM (Vivo Academy):

„Ani u těch slabých ledvin bych se nebál ji podávat. Když nejsou otoky, není problém. Stačí přidat houbu Maitake. U horeček se myslí podávání v době, kdy nejsou, na posílení ledvin, jakožto orgánu, filtrujícím krev. Močí totiž odchází i horkost. Jinak s celíkem zlatobýlem ideální kombinace.“

Na fotce detail jednoho z květenství devětsilu po odkvětu.

Studený výluh:

Je překvapivě často velmi silný. Doporučenou dávku bylin vsypeme do sklenice, zalijeme vlažnou vodou a necháme v průměru osm hodin macerovat. Slijeme, lehce ohřejeme (chceme si přece chránit slezinu před zachlazením) a vypijeme.

Závěrečná poznámka pro milovníky slunečníků:

Listy devětsilu jsme jako děti v lese sbírali a dělali si z nich deštníky/slunečníky (na fotce vpravo jsou teprve jeho pidizárodky, takže to neberte vážně – holt je na listy ještě brzy….). Čerstvé, lehce podrcené slouží na obklady nejen při revmatismu, ale i pro podporu špatně se léčících ran (i bércových vředů apod).