Někdy po čtyřicítce nastane okamžik, kdy si člověk uvědomí, že je pravděpodobně za půlkou života. No, nic moc! Mně se po čtyřicítce začaly objevovat nepříjemné sny, v nichž jsem vždy věděla, že mířím ke smrti, a najednou jsem skrze ni prošla a „narazila jsem“ do černé zdi. Nebylo za ní nic. Ona nebyla nic. Nebylo nic. Žádné světlo, žádný život po životě. A je úplně možné, že přesně tak to po smrti bude! Zatím ale máme čas :-). Snad.
Stárnutí podle tradiční čínské medicíny
Zatímco při narození a dětství jsme podle TCM pod vlivem elementu dřeva, během života procházíme i všemi dalšími prvky:
- oheň: raná dospělost
- země: plodnost
- kov: střední věk
- voda: stáří a smrt
V padesáti letech jsme ještě krásně usazení ve středním věku, v kovu – většinou začneme být pořádní, máme rádi strukturu, začínáme se zpomalovat. Zhruba v pětašedesáti nastupuje element vody: stáří a někdy následně pak smrt a vstup do nového cyklu elementů: do dřeva díky dalšímu vtělení.
Přijetí stárnutí
Ono se to moc nenosí – v dnešní době jsme tlačeni společností k tomu, abychom byli stále
- výkonní
- ve formě
- krásní
- mladí (i za cenu zákroků estetické chirurgie)
Přijetí stárnutí ovšem znamená, že na něm najdeme vše dobré, co nám může přinést. Stárnutí totiž není jen špatné, není jen ponižující, není jen zpomalující a plné nemocí a bolesti. Stáří je přirozený proces u všech, kdo nezemřeli mladí – a projít jím proto musíme.
Zkusme se tedy na stárnutí podívat z lepšího úhlu pohledu.
Může nám přinést něco dobrého?
Byla bych moc ráda, kdyby se našlo víc
- učitelů
- cvičitelů
- lektorů
- a terapeutů, kteří budou umět stářím své klienty provádět důstojně a s radostí
Co ve stáří můžeme najít?
- zpomalení: nasadit brýle, rozhýbat klouby, soustředit se na dříve automaticky vykonávané věci – to nemusí nutně znamenat horší kvalitu života. Zpomalení přinese prohloubení prožívání.
- nemoci: pokud už nás potkají (což se může stát kdykoli, nejen ve stáří), učí nás přijímat bolest, fyzické nepohodlí – bez možnosti jim dlouhodobě utéct. Fyzické obtíže nás vedou k našemu tělu. Stará se o to duše Po (patří k plicím), jejímž úkolem je, aby naše tělo bylo nakrmeno, zásobováno vodou, aby se vyprázdnilo, aby si odpočinulo a aby se rozmnožilo. Nemocí, bolestí, dyskomfortem nás Po donutí věnovat se sobě – a nežít jen v hlavě.
- sociální kontakty: důchod, jakkoli třeba minimální, nám zajistí aspoň jakousi základní pravidelnou soběstačnost. Můžeme víc dělat to, co nás opravdu baví – pokud jsme tedy neměli to štěstí, abychom to dělali po celý předchozí život.
- předávání žezla následující generaci: pokud jsme v životě vychovali děti, můžeme zpovzdálí sledovat, jak se jim daří (nebo i nedaří). Nenechme si ujít prožívání s dalšími generacemi! Platí to hlavně o vnoučatech!
Prarodič jako hodnotový guru
Pokud se nebudeme ve stáří cpát do přílišné aktivity, nebudeme popírat svůj věk, a naopak stáří budeme vnímat jako zralost, staneme se nenahraditelným zdrojem inspirace a hodnot pro svá vnoučata. Vzpomeňte si na své prarodiče: byl některý vaším vzorem? Dnešním slovem – guruem?
Zatímco rodiče mají za úkol děti zajistit tak, aby se mohly rozvíjet (to znamená nakrmit je, zajistit jim střechu nad hlavou, a pokud možno citové zázemí), úkol prarodiče leží úplně jinde. Tím, že se o prapotomky nestará existenčně (to činí rodiče), mohou vnuka provést svými hodnotami, znalostmi a dovednostmi.
Myslím, že zralý prarodič je pro vnouče jedna z největších životních výher.
Stáří není nemoc
A nemusí být ani obdobím smutku, nemoci, bolesti a strádání. Je jen na nás (a taky na štěstí – ovšem přinejmenším leccos můžeme ovlivnit díky pěstování Yang Sheng Fa), jaké prostředí mentální a citové si v sobě nastavíme. Držím nám všem stárnoucím palce!
Kliknutím sem se dostanete na seznam částí cyklu PADESÁT s rozklikávacími odkazy.