Dnes na procházce jsem konečně identifikovala křídlatku japonskou, obávaný „zavlečený“ plevel, jehož význam objasňuje ve svých vynikajících knihách americko-německý etnobotanik Wolf-Dieter Storl. Tento neofyt (stejně jako bolševník velkolepý nebo třeba netýkavku žláznatou) lze přitom využít v přírodě i kuchyni.
První dojmy
Křídlatka je velkolepá. Obrovská, statná rostlina s dutými tlustými stonky, velkými listy a mohutným květenstvím… prošla jsem kolem sezonního plotu z křídlatky poblíž rychvaldských tenisových kurtů, a když jsem ji míjela, slyšela jsem hlasitý hukot. Na pozdních květech křídlatky hodoval snad veškerý létající hmyz! Velcí sršni, malé včelky, vosy, dokonce i mouchy. Evidentně jí fakt, že nad křídlatkou hlasitě pláčou všichni zahradníci jako nad nevymýtitelným plevelem, hmyz naprosto netrápí, a naopak si užívá možnost se ještě před zimou pořádně nacpat.
Obavy
Západní zemědělci a zahrádkáři tvrdí, že vitální obří bylina hodlají osídlit celá údolí řek, louky i svahy a připravit slabší domácí rostliny o jejich místo na slunci*. Stejně jako výše uvedené další neofyty je křídlatka zcela jistě expanzivní, nicméně pojďme se podívat na to, jak ji můžeme využít, když už se nám začala rozlézat po krajině.
Poklad pro krajinu
- v přírodě křídlatka osidluje silně hnojené louky; dokáže čistit půdu zatíženou jedy a těžkými kovy
- rychle rostoucí rostliny vyčerpávají ze země olovo, kadmium a zinek, pak se samy sklidí a zlikvidují*
Poklad pro jarní kuchyni
- v rámci takzvané jedlé divočiny je možné využívat jarní výhonky křídlatky (rostoucí v čistém prostředí!) jako oblíbenou, kysele chutnající zeleninu
- lze je jíst jen krátkou dobu na jaře podobně jako chřest
- v Japonsku se výhonky zakrývají, aby zbledly, a slané se pak upravují podobně jako kyselé zelí
* Informace opatřené hvězdičkou jsou převzaty z knihy W.-D. Storla Čarovná moc rostlin.