Čemu věnujeme svůj čas? Přečtěte si, co na toto téma napsal jeden z nejúspěšnějších Američanů 20. století Napoleon Hill (ukázka je z chystané knihy Máte právo být bohatí).
„Víte, co dělám místo toho, abych zjišťoval, co je špatně se zbytkem světa? Víte, čemu věnuji svůj čas? Snažím se vyzkoumat, co mohu udělat, abych napravil jednoho mužského. Musím s ním jíst, spát, holit ho každé ráno, omývat mu tvář a občas ho vykoupat. Nemáte tušení, co všechno pro něho dělám! Musím s tím člověkem žít čtyřiadvacet hodin denně.
Svůj čas věnuji snaze zdokonalovat se a skrze sebe, psaním knih, přednášením a vyučováním se snažím zlepšovat své přátele a studenty. Vyplácí se to mnohem víc, než kdybych si sedl, vzal noviny a četl o vraždění, o rozvodových skandálech a o všem, co se na těch stránkách objevuje každý den. Mluvím o člověku jménem Napoleon Hill, který neměl dost rozumu, aby odmítl nabídku Andrewa Carnegieho a pracoval dvacet let bez odměny. Poslední roky jeho života budou šťastné díky semenům dobrosrdečnosti a vstřícnosti, která zasel do srdcí ostatních.
Kdybych si měl svůj život zopakovat, prožil bych ho úplně stejně. Dopustil bych se znovu všech svých chyb. A udělal bych je ve stejné chvíli svého života, dostatečně brzy, abych měl dost času některé z nich napravit. Období, v němž jsem dospěl ke klidu mysli a pochopení, nastalo v podzimu mého života, nikoli dříve, protože tehdy jsem na to už nestačil. Když jste mladí, zvládnete všechno. Ale jakmile se dostanete do druhé poloviny a blížíte se k podzimu života, ubývá vám energie. Nemůžete zvládnout tolik obtíží jako v době mládí. A nezbývá vám dost času na nápravu omylů.
Mít na sklonku života v duši mír a klid, jako mám dnes já, je jedna z největších radostí, které vycházejí z mé filozofie. Kdybyste se mě zeptali, co bylo pro mě největší odměnou, odpověděl bych, že právě toto. Mnozí lidé v mém věku, a dokonce i mnohem mladší, klid mysli nenacházejí a nikdy ho nenajdou. Nikdy, protože ho hledají na špatném místě. Nic nedělají, očekávají, že ho pro ně obstará někdo jiný. Klid mysli je něco, k čemu musíte dospět sami. Především si ho musíte zasloužit. Pokud jde o to, jak ho dosáhnout, někteří z vás by byli překvapeni tím, kde je třeba začít. Nikoli tam, kde by ho hledal obyčejný člověk. Neskrývá se v radovánkách, které si koupíte za peníze, ani v uznání, slávě a velkém majetku. Klid mysli najdete v pokoře vlastního srdce.“